Cena Andreje Nikolaje Stankoviče

KDO JSME / AKTUALITY / HISTORIE / CENY / NIKOLAJ


Nikdycinky
(technikou „Žili byli")


Nestrávil jsem už s Tebou mnohou noc:
necháváš si mne na konec,

protože jsem nenasypal
Třem Králům,
když pozvalas mne na rum,
já ožrala, já pitomec

... a tato divná, neforemná lež
znamená: Mlč a běź!


(Tak selhala ta Trojice,
co na ni jsem chtěl hojit se,
a tak nemohu se s tím se vším
do sebe vejít se) 10. ledna 1982


Moulin Rouge (po 20)
Kdybych Tě neměl tolik rád,
sotva bych nemoh s tebou spát.


Trio (na radost)
Triumfálně k vlasu v pivě:
"Pes, který vysral His Master's Voice,
pes, který vysral svého pána skalp,
který tam na appelplatzu stál
a poslední radostí - ze zla - se radoval"

zní - hudbou - sál,

"Věrnost (hlasu)
a strach
vládnou - otáčivě - dál".

Mrak pravých bludů
táhne mojí hlavou
v pasáži Alfa
před (vídeňskou) kávou

Sedí tam na schodě,
(oba) v jednom bodě:
on čte Rudé právo,
ona objímá medvídka.

Tak ze dvou kusů
(spolu) jeden: hrůzu
neviditelné (jejich) ledví tká.


Pro holou(bě)
Smutek a klid jak za mlada
a ztichlá Rajská zahrada
bez uzardění uvadá.

Vyčerpán, jakoby v houbě
mnoho hodin chodil,
tam Adam žebrá o svůj podíl,
ale se nenarodil.

Duch si vane, kudy chce:
hysterie, ta je svěží až na půdu.


Tak se jako zvíře
směješ ve svý díře:
úsměv na rtech zle taje:
I já se směju (slintaje),
to nouze mě naučila houst:
dnes ve snu v posteli jsem
rozlil inkoust:
jak chrup z rtů unikl.

(Na sv. Jiří 1985)


Cestopisná máchovská variace

Č . . .   č . . . em zůstane
Fúzistovi fúzista

Ta lidská, ta lidská
svoboda falická,

svoboda vesnická -
- již má i pes, micka,
svoboda městská
- i myš německá.

Svoboda pešťská,
nad níž tu veš štká,
svoboda vídeňská
- prd o ní vím dneska

Ta lidská, ta lidská
svoboda falická,
romská i baltiská,
omská i valdická,

svoboda-smrt,
ji má i zmrd,

svoboda fúze,
v níž žiju v hrůze.

(Konec ledna 1986)


To my poetry
Na jakou asi galej zas
ty, lodní kryso, zalejzáš,
když přece vše (tu) těžíš z tmy
Bohem mi odepřené sny?

Holdování (A. M.)

Mládí a stáří
v pařáku září:
Hold císaři.

A pak - už k nepotřebě
antén - dál melu
halucinovaným pantem
- mezi uhlím, tuhou
a diamantem,
mezi polednem, jednou
a druhou -
- poněvadž je nikdo nemá
rád, ta svoje ústa němá


(Listy 1987, č. 3)




Z NIKOLAJOVA DÍLA