Cena Andreje Nikolaje Stankoviče

KDO JSME / AKTUALITY / HISTORIE / CENY / NIKOLAJ


Elegie za Jindru

"Služební pistole, co po celý život
Tě furt měla na mušce
už čeká Tě v sejfu a spustit už chce
"


Verbování je složité a dlouhé,
ale pohřební písně jednoduché:
"Krásné je žít..."
V krematoriu potěmkinská
(Babelova) řeč Beni Krika
sama se říká -
- Kolumbovi vždycky znovu ukradená Amerika
(ukradená jen málo a nově svázaná, aby se nepoznalo):
"Ten člověk neumře ve své posteli" -
- ruskýma basama vždy znovu lískaná řeč-osika:
"... - Viděl?... Zabýval?... Počítal?... Umřel?"

* * *

Už prostějovskou starorežnou
"U Krakonoše"
letenská šlechta pije s peněženkou prázdnou
a já jdu na exkurzi pustou elektrárnou
Na Zátorách,
kde hrdina práce - in contumatio -
přiškvařil se v prostoru a čase,
zatímco Jindra pouze duchapřítomně vylít všema
čtyrma komínama najednou.

* * *

V "Globusu" Julinka se tetelí:
"Vot Desděmonu ja ubil"
(Ješiši Kriste, kterápak vyste?)
a má v tom prsty Hemingway a Hašek.
Všechno (proč právě zde?) je v prdeli.
(Abych se prokousal z té vtipné kaše,
mám moc co dělat: "na půdě tamburaše"
na banjo "Na Mělníce";
s cikánkou ve Strašnicích);
na půl cestě v Radiopaláci se mi má první láska
celý život vrací z Poříčan nebo z Leipzigu
(kdo mě to zval na ten ples?)

* * *

"U obecního dvora" na mateřský štaci po sedmé sedmičce
za 70 halířů je Lautréaumont doma:
"U studánky", kde ještě jeden lahváč z lednice - za oknem -
A pak při tomto nekonečném sedmičkovém večírku
budem poslouchat pilného profesora Pečírku,
odvážně a neprestajně žvanícího ve Slováci
jako my, co hrdlo ráčí
(co slina na jazyk přinese ze surrealismu a ze secese).
Setkání šicího stroje s žehlicím prknem
od anachronického vetešníka v Komsomolské
na operačním stole vojenského sanatoria v Jevíčku;
ta veteš zbude ve mně navždy:
setkání snu a sebevraždy,
které jsem dostal v sedmapadesátým k Ježíšku,
zatímco tvoje stará potrácela za mý prachy.

* * *

Ve čtyři ráno cestou z "Kravína"
("Dělníci, dělníci choděj do práce...")
mám v očích všechen hnus fialový příští
(Předbíhám: Léto. Už sa brieždi. Má vina.)
"A na smetišti dějin", čti,
"civilizace dětinští",
(nad smradlavými šuplíky a kýbly
v podnájmu v Plynární
čtu v Tvé rodinné Bibli
s mastnými prsty
od plukovníkova filé)

* * *

A ráno na Masaryčce při kelímkovým ve stoje
Kristus nám oči šmirgluje,
když předtím - po redakční poradě Práce,
kde se nám chtělo nejenom z obsahu žaludku
zvracet - ze "Svatého Václava,
vévody české země"
zbylo v čerstvém sněhu jen nápisu půl.
Druhá půlka byla Tvá: "Klimeš je vůl",
protože jako starýho mazáka Tě sralo,
že ve škole a v novinách se může nic a málo,
(že chodí to tak vždy a všude, čistě tak,
jaks to viděl - marně -
- v osobním volnu na doskočišti
náměsíčným na "Zižkárně",
i v "Armě")
i když byls jako každej správnej Slovan
do své lenosti zamilován
Ty, syn zakládajícího člena partaje,
za sebou desetileté galeje,
v době, kdy většina kolegů
- začínajících kariéristů z lepších či horších rodin
byla pro rychlený socialismus jak slepice na flus,
s bráchou - politrukem letecké perutě,
jsi jedno za druhým do sebe pral,
abys pak za pár let na Ovocňáku po třetím pivě
střídavě modral a červenal
se slavíkovským komentářem: to bodlo
po antabusu, vynuceném sviní podlou
a nakonec si vpálil kulku
a všechny svinský sondy ze svý smrti vytrhal

* * *

Jak po Tvé smrti dny plynou
(Výloha vinárny "U Ježíška" je zasypána vrchovatě hlínou).
Jsi jediný, komu jsem byl
na pohřbu i na svatbě,
ale až Tě znovu potkám po letech
a nepotkat Tě by byl pech,
budeme spolu pařit "U houbaře"
a přít se o blbosti,
například kvůli abstraktním fotkám Bareše
při sněhový kalamitě,
co možná jak dnes už tenkrát (v devětašedesátým),
milosrdně lhala mi Tě.
Potom "U Malvaze" nám bude -
- po černý dobrotě -
blaze ještě jednou

* * *

Na kominickém můstku nad Spisovatelem
opilý ďábel v pivním amoku -
- Jindra se střelou v těle mrská nohama
a za jeho zády slunce jak vechtr vstává.


(Paternoster 1988, č. 23)





Z NIKOLAJOVA DÍLA