Tiskové zprávy
TZ 2023: Dvacátý první ročník
Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče již přes dvacet let pokračuje v odkazu básníka a kritika Andreje „Nikolaje„ Stankoviče (1940–2001), jenž poslední tři roky svého života uděloval cenu za netradiční počin na poli kinematografie.
Porota Samozvanců vedená filmovým kritikem Vladimírem Hendrichem letos udělila Hlavní cenu autorské filmové režisérce Janě Ševčíkové a jejímu dvornímu kameramanovi Jaromíru Kačerovi za celovečerní dokument Ti, kteří tancují ve tmě. Dílo je nesentimentálně vnímavou sondou do světa zrakově handicapovaných lidí. Sledujeme osudy těch, kdo nemají možnost vidět svět tak, jak ho vidí většina ostatních. Jde o jedno z témat, u kterých dnes mnozí filmaři sklouzávají k divácky vděčné, povrchně melodramatické lince, a mainstreamově orientované instituce jim pak za to udělují nejedno ocenění.
Samozvanci naopak oceňují nepodbízivý a v nejlepším slova smyslu citlivý přístup tvůrců k protagonistům a k tematice filmu. Místy až hypnoticky působivá černobílá kamera je v souladu se zvukovou a hudební složkou díla. Film působí neotřele poeticky, ale to není tolik podstatné.
Ve stavu zrození vidí každý z nás zprvu černobíle a rozmazaně. Ve chvíli, kdy šmouhám a skvrnám dáváme pozornost, stávají se konkrétními předměty a tvary; vnímání nabývá na ostrosti a barevnosti. Právě černobílé rozhraní je spojené s počátkem vidění. Hrdinové a hrdinky snímku sice světlo nevnímají nebo ho vnímají zrakem jen velmi slabě, zato svým přístupem k životu nacházejí své vlastní vitální světlo vnitřní.
Film je tak svědectvím, že ztrátu smyslového vjemu zaznamenáváme spíše u lenošivých diváků života než u člověka nepoddajně tančícího ve tmě.
Zvláštní uznání porota udělila autorskému snímku Anny Petruželové Za jak dlouho začnou pejska pálit tlapičky když vystoupí na dálnici. V režijním záměru dost možná stála široce a pestře pojatá úvaha nad nemilosrdností civilizačních potřeb vytvářet cesty, silnice a dálnice v konotaci s problematickými nároky rychlosti, času a způsobu života, který vede k nevratným změnám v prostředí obývaném živými bytostmi.
Takto široce pojatá reflexe patrně nemůže být korunována nějakým světlým resumé, co je nutné pro změnu světa udělat, a autorka se o proklamaci jasné vize s inteligentní pokorou nepokouší. Výsledné dílo zůstává spíše subjektivní observací a jeho význam spočívá právě v onom úzce osobním pohledu na věc.
Autorka se svými komentáři snaží spíše otevřít širokému spektru pohledů a lidských i technologických přístupů. Činí tak velice otevřeně, niterně uvolněně, křehce i vtipně. Chce hlavně zůstat sama pro sebe pravdivou a kašle na to, jestli její film působí chytře nebo dost moudře; sem tam dává přednost až punkovému vyznění, čemuž ostatně konvenuje i střih analogově natočených scén. Z formálního hlediska pak dobře rezonuje střídání 16mm materiálu s digitální kamerou, která svérázně koresponduje také s étosem filmu. Snímkem prostupuje dar jemného, místy až dojemného humoru. Anna Petruželová si chce hrát a vyzývá ke hře.
Porota dlouhodobě sleduje netradiční díla, jimž mainstreamová kritika soustavně nevěnuje pozornost, a snaží se tento nedostatek napravit. Letošní udělení cen proběhne v úterý 2. května 2023 18 hodin v pražském kině Ponrepo.
TZ 2022: Dvacátý ročník
20 let Stankovičovy ceny
V úterý 21. června 2022 se v kině NFA Ponrepo konal již 20., jubilejní večer udílení cen Skupinou stoupenců kritických intencí Andreje „Nikolaje" Stankoviče Samozvanci dílům ne právě mainstreamovým a oficiální kritikou často opomíjeným. Jedenáctičlenná porota v čele se zakladatelem ceny filmovým publicistou a historikem Vladimírem Hendrichem tentokrát vybírala z užšího okruhu děl natočených v roce 2021. Pandemie bohužel zasáhla i do filmové tvorby. Do finále postoupilo celkem šest filmů, z nichž porota ocenila čtyři, z toho dva hrané, což je jisté novum. Ceny se dosud udílely převážně dokumentům.
Zvláštní uznání si odnesl autorský snímek Martina Kohouta Hlasy pro prezidenta aneb Pokus o kontrarevoluci. Martinu Kohoutovi se podařilo vytvořit reprezentativní obraz doby zmatené a ukřičené, v níž padají znepokojivé otázky o politicích, kteří účelově vykopávají příkopy v české společnosti a demokracii proměňují v „demokratůru", kde platí jen zákon osobního prospěchu a zisku.
Druhé zvláštní uznání obdržel autorský dokument Tomáše Hlaváčka Bydlet proti všem. Je to příběh města, jehož vedení se pokusilo vyzkoušet inovativní způsob bydlení „housing first" – dát lidem v nouzi důstojné bydlení, které si mohou udržet. Porota ocenila odhodlání tvůrců časosběrného dokumentu jít do něčeho, o čem se neví, jak to dopadne, a zda to vůbec nějak dopadnout může. Kvituje trpělivě angažovaný vhled do úsilí lidí, kteří jsou schopní a ochotní empaticky pomáhat druhým.
Mimořádnou Cenu Andreje „Nikolaje" Stankoviče získal autorský snímek Milana Klepikova Přípravy k filmu T. Velmi osobní dílo je reflexí filmového natáčení a rovněž jakéhosi až závratného a varovného údivu nad životem pod knutou soudobých hrozeb i restrikcí. Dramaturgicky se velmi dobře podařilo postavit vedle sebe velmi mladé protagonisty snímku a bilancujícího básníka a esejistu Petra Krále. A právě někde mezi těmito dvěma věkovými póly osciluje autor filmu se svým voiceoverem. Milan Klepikov pozoruje své dětské kamarády trpělivě a klidně. Kolážovitou formou pozvolna skládá filmovou esej, ve které křehce zachycuje osudy několika mladičkých postav. Mají sice život před sebou, ale současně si uvědomují, že náš dosavadní svět může každou chvíli skončit.
Hlavní cenu Andreje „Nikolaje" Stankoviče za rok 2021 udělila porota Miroslavu Bambuškovi za autorský snímek Lidi krve. Road movie do minulosti rodného kraje i hlubin vlastního já většina soudobé konzumně i akademicky laděné filmové publicistiky už od loňské premiéry vlastně docela pochopitelně ignorovala či leckdy až tragikomicky komolila. Vůle k sebereflexi bez ideologie a propagandy není v současné době dostatečně „trendy". V tuzemské hrané kinematografii je téměř zázrak, že pokus o extrémně svobodomyslné pojetí vyprávění s metaforickými přesahy a kultivovanou obrazovou složkou posléze vyústil v důsledně svébytné dílo, nota bene v koprodukci s Českou televizí. Klobouk dolů! Samozvanci oceňují výjimečný soulad režijní, herecké, hudební, zvukové, výtvarné a kameramanské složky. Ve vizuální stylizaci jsme svědky rozpětí od úplně syrového obrazu až k precizně vykomponovaným, a zároveň reflexivně úderným sekvencím a nápaditým asociacím.
Iniciátorem ceny za opomíjená díla byl Andrej Stankovič (1940–2001), jemuž se říkalo Nikolaj. Básník, chartista, kritik, knihovník Pražského hradu, znalec hub a mnoho dalšího. Byl hrdý na svou práci ve Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných. Na VONS pak navázal Spolek Šalamoun vedený členem poroty Samozvanců Johnem Bokem.
Stankovič poslední roky života filmové ceny uděloval sám, „samozvaně". Odtud název skupiny Samozvanci, kterou po Stankovičově smrti zformoval jeho blízký přítel Vladimír Hendrich se skupinou kamarádů stejné krevní skupiny a nadšenců pro film.
TZ 2021: Devatenáctý ročník
Stankovičova cena 2021: Pět Mimořádných zvláštních uznání
Již 19. ročník Ceny Andreje „Nikolaje" Stankoviče se konal v pondělí 28. června v pražském kině Ponrepo. Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče alias porota „Samozvankyň a Samozvanců" udělila celkem pět Mimořádných zvláštních uznání.
Ocenění nese jméno svébytného (nejenom filmového) kritika a básníka, od jehož odchodu uplyne 12. 7. 2021 právě 20 let. Stankovičova cena navazuje na tradici Cen Samozvanců, které on sám poslední tři roky svého života uděloval „mimořádnému, leč naší z velké části konformní filmovou kritikou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti kinematografie".
V širší nominaci se letos ocitla více než desítka filmových titulů – mimo jiné dokument Adama Oľhy a Jana Daňhela Alchymická pec, animovaný experimentální snímek Nory Štrbové Mezery, dokument Erika Knoppa Na krev, dokument Grety Stocklassy Kiruna – překrásný nový svět či audiovizuální esej Elišky Cílkové Pripyat Piano.
Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče se posléze shodla na pětici Mimořádných zvláštních uznání následujícím tvůrcům za tato jejich díla:
Viere Čákanyové za autorskou dokumentární esej BÍLÁ NA BÍLÉ - výjimečné osobní dílo s nekompromisním stylem a nápaditou filmovou řečí, které oplývá krásou formy a především pak metaforicky smysluplnými obsahy. Autorka kombinuje intimní rovinu se znepokojivě aktuálními úvahami nad globálním směřováním světa. Porota oceňuje především to, že se nejedná pouze o film o režisérce a o jejích osobních prožitcích, nýbrž o velmi aktuální a živou meditaci o světě, o prožívání přítomnosti a současně o odstupu od sebe sama i od konvenčního antropocentrismu, o dobrovolně podstoupené omezení až na dřeň coby předpoklad klidného a tvořivého vnímání.
Andree Sedláčkové za autorský dokumentární snímek MŮJ OTEC ANTONÍN KRATOCHVÍL, na kterém porota oceňuje civilně působivý dramaturgický i vizuální přístup režisérky, která s protagonisty svého filmu nemanipuluje, ale naopak jim dává prostor, v němž sami odhalují, jací opravdu jsou. Přesto či právě proto, že osobnost Antonína Kratochvíla celému filmu dominuje, se tvůrcům daří zachycovat s nevtíravou nápaditostí i jeho slabé stránky (mimo jiné adekvátní konfrontací starších a současných záběrů). Jedná se též o velmi cenný příspěvek k diskusím o ztotožňování či oddělování díla a osobnosti jeho tvůrce.
Ondřeji Vavrečkovi za jeho autorskou experimentálně filosofickou esej OSOBNÍ ŽIVOT DÍRY, neboť tento provokativně znepokojující opus znamenitě vystihuje současnost ve vší její různorodě se projevující nahodilosti, fragmentárnosti, stupňující se chaotičnosti a zmatenosti. Tvůrci velmi svébytně reflektují nesnadnost hledání orientačních bodů v tak či onak vyprázdněné době. Porota oceňuje též velmi osobitou výtvarnou stránku filmu, který osciluje mezi hravostí a vážností a poetickou formou zachycuje i celou řadu důležitých a aktuálních úvah a postřehů.
Petru Zárubovi za autorský dokumentární snímek JAN JEDLIČKA: STOPY KRAJINY, na kterém je třeba vyzdvihnout zejména neobyčejně subtilní vnímání solitérského přístupu k aktu tvorby, jakoby „nahmatávání" krajiny a proces její proměny v jedinečný artefakt. Prostřednictvím vytříbeně komponovaných záběrů bez sebemenších náznaků vnější efektnosti se tvůrcům daří přiblížit Jedličkovu trpělivou, ale nekompromisní cestu výtvarníka a člověka za svou inspirativní a inspirující vizí. Film tak působí silně, až meditativně, především jednotou obsahu a formy.
Janu Gogolovi za autorský dokumentární snímek VĚČNÝ JOŽO, protože se jedná o jeden z nemnoha tvořivých filmů, který (navzdory základnímu zdání) není pouze dualis-tický, nýbrž nutí k zamýšlení ve více rovinách. Jan Gogola dovede uvádět promluvy svého protagonisty do inspirativního kontextu, v němž získávají zajímavé konotace. Autor se ve svém filmu totiž dotýká i nadčasově palčivého tématu konformismu. Výsledkem jsou sice dost inscenované, leč rovněž podivně zvláštně živé, křehké, smutně hořko sladce kyselé výpovědi, jež jsou zábavně vtipné stejně tak jako lidsky a společensky závažné.
Každý z laureátů převzal Osvědčení o udělení Mimořádného zvláštního uznání neboli diplom od grafika Jaromíra Štourala plus láhev kvalitní slivovice „Nikolajka" s originální vinětou od malířky Elišky Pokorné.
V průběhu slavnostního večera v kině Ponrepo byly promítnuty unikátní záznamy z promluv Andreje Stankoviče, které se prolínaly s živými vzpomínkami na něj a na další osobnosti z okruhu společných přátel, plus ukázky z oceněných filmů. Po projekci účastníkům večera zahráli a zazpívali Pepa Čečil a Josef „Bobeš" Rössler.
Samozvankyně a Samozvanci letos rozhodovali ve složení:
Zuzana Piussi, Tereza Reichová, Iva Přivřelová, Lena Zikmundová, Sráč Sam, John Bok, David Čeněk, Jiří Fiedor, Tomáš „Korot" Haleš, Michael Hauser, Vladimír Hendrich, Vít Pancíř, Tomáš Pavlíček a Petr Šafařík.
TZ 2020: Osmnáctý ročník
SAMOZVANCI UDĚLILI STANKOVIČOVU CENU. LETOS HNED ČTYŘEM FILMŮM
Letos po osmnácté byla udělena Cena Andreje „Nikolaje“ Stankoviče. Nezvykle hned čtyřikrát. Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče „Samozvanci“ oceňuje kvarteto snímků – od renomovaných filmařů i studentů – jako nové gesto, že k umění nepatří hierarchie a stupně vítězů. Cenu získávají Zuzana Piussi, Kateřina Turečková, Karel Vachek a Jiří Zykmund.
Když Andrej Stankovič začal v roce 1997 udílet svou Cenu Samozvanců, chtěl tím vyjádřit podporu tak či onak osobitým a inspirativním filmům a tvůrcům, které – z různých důvodů – etablovaná filmová kritika přehlížela. A také se tím chtěl z pozice člena Rady Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie vymezit proti „fakticky macešskému přístupu státu k českému filmu“. Skupina Samozvanců se po Stankovičově smrti rozhodla v jeho kritických intencích pokračovat a začala udílet Cenu Andreje Stankoviče dílům přehlíženým, tak či onak vybočujícím, provokujícím, menšinovým. Tedy dílům, které je často obtížné zaškatulkovat, ale také hierarchizovat.
Jak se za uplynulých 18 let měnil a rostl počet Samozvanců, nezůstalo mnohdy u jedné Hlavní ceny. Došlo i na Zvláštní uznání či Mimořádné ceny. „Letos jsme se rozhodli tradici více cen udržet, neboť chceme upozorňovat na díla, která si zaslouží větší pozornost, než se jim dostává. Ale od letoška nebudeme rozlišovat žádné „stupně vítězů“, říká Vladimír Hendrich, zakládající člen Samozvanců. Samotný Stankovič byl ostatně nepřítelem sportovní terminologie jak v politice, tak v kinematografii. Neměl rád ankety o nejlepší díla, kde se vše zprůměruje a vyhrávají „tituly osvědčující spíše virtuozitu než uměleckou objevnost.“
Proto Skupina Samozvanců alias porota uděluje za rok 2019 čtyři rovnocenné Ceny Andreje Stankoviče. Bez ohledu na pracnost a délku snímků či věhlas tvůrců.
Porota letos zasedala v tomto rozšířeném složení: Viola Ježková, Hana Nováková, Iva Přivřelová, Tereza Reichová, Sráč Sam, Lena Zikmundová, John Bok, Jiří Fiedor, Jiří Forejt, Tomáš Haleš, Michael Hauser, Vladimír Hendrich, Vít Pancíř, Tomáš Pavlíček, Tomáš Stejskal a Petr Šafařík.
ZTRACENÉ BŘEHY
Režisérka Zuzana Piussi získává Cenu Andreje Stankoviče za autorský dokumentární snímek Ukradený stát. Skupina Samozvanců si cení právě toho, čeho se někteří dnešní slovenští a čeští publicisté v zájmu ochrany těch „správných hodnot“ obávají – režisérka se ve filmu vydává přímo do „srdce temnoty“ a odvážně, otevřeně a důsledně reflektuje rozličné póly společensko-politické a kulturní krize v mocenských strukturách státu. Dává slovo „majitelům pravd“ od těch takzvaně „světlých“ až po ty „nejčernější“, nepodléhá nabádání k cenzuře ani autocenzuře a počítá s inteligentním divákem, který si vlastní názor umí udělat sám.
Samozvanci ocenili také středometrážní dokumentární snímek Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk? Navzdory relativně krátké stopáži citlivě přibližuje problém – nejenom sexuální – „jinakosti“ velmi mladého člověka na české vesnici, přičemž se inteligentně vyhýbá jakémukoli zobecňování. Výsledkem je pokorný, sevřený, sociální kritiku nenásilně evokující filmový portrét osamělosti, ve kterém mohou jednotlivé postavy přicházet s vlastními podněty a v jehož průběhu vzniká bezděčně i specifické intimní napětí mezi autorkou díla a jeho protagonisty.
Za svůj poslední opus Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie dále cenu získává režisér, malíř, básník a pedagog Karel Vachek. Toto Vachkovo vůbec nejosobnější dílo je příkladem radikálně současného umění, pro které je charakteristická překrývající se mnohost perspektiv a konkrétně kritická reflexe problémů dnešní doby ve světle nadčasových, ale o to aktuálnějších a důležitějších vizí duchovní a tvůrčí emancipace, spojených mimo jiné s tragickou připomínkou transcendentních momentů a dozvuků „pražského jara 1968“. Karel Vachek získává letošní cenu také za svůj dlouhodobý a zcela mimořádný pedagogický přínos několika generacím studentů FAMU, což se ostatně svébytně odráží právě v jeho nejnovějším filmu.
Čtvrtým oceněným je filmový kameraman a režisér Jiří Zykmund. Cenu obdržel za autorský dokumentární snímek Ztracený břeh. Ten nevtíravou formou, beze stopy ideologického aktivismu anebo mentorství, soustředí svou empatickou pozornost na tragikomické osudy protagonistů komunity, která se rozpadá kvůli autokratickým a nerozvážným zásahům státu do krajiny a životních podmínek jednotlivce. Nekašírovaná filmová sonda do opravdových lidských osudů vypovídá o stavu společnosti hned v několika rovinách a vrstvách. Režijně i dramaturgicky poctivě a zodpovědně koncipované dílo s nápaditou kamerou a přesným střihem mimo jiné sebekriticky reflektuje, jak vnějším atakům a lákadlům naší průmyslové „nové doby" začínají po čase podléhat také někteří členové původně vzdorující svérázné komunity.
O CENĚ ANDREJE STANKOVIČE
Slavnostní společenská událost, v průběhu které převezmou laureáti z rukou Samozvanců Osvědčení o udělení Ceny Andreje „Nikolaje“ Stankoviče alias diplomy plus láhev kvalitní domácí slivovice „Nikolajka“, začíná ve čtvrtek 25. června ve 20:30 hodin v galerii PROSTOR39 v Řehořově ulici 33/39 na pražském Žižkově.
„Letošní večer bude věnován překladateli a blízkému příteli Andreje Stankoviče Gabrielu Gösselovi,“ uvádí Vladimír Hendrich, zakládající člen Samozvanců. „Vyhlásíme laureáty, v průběhu večera zahraje a zazpívá Nikola Mucha a Pepa Čečil a zarecitují John Bok a J. H. Krchovský.“
Cena Andreje „Nikolaje“ Stankoviče navazuje na tradici Cen samozvanců, které po tři roky uděloval básník a kritik Andrej Stankovič mimořádnému, avšak mainstreamovými filmovými médii povětšinou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti kinematografie. Tuto cenu od něho získali režiséři Jan Němec, Radim Špaček a Karel Vachek. Po Stankovičově úmrtí v červenci 2001 se na podzim roku 2002 skupina Samozvanců rozhodla na protest proti všeobecné bulvarizaci českého kulturního prostředí v tradici Stankovičových Cen Samozvanců pokračovat. V uplynulých letech se laureáty Ceny Andreje „Nikolaje“ Stankoviče stali například Adéla Komrzý, Martin Kohout, Martin Řezníček, Zuzana Piussi, Karel Vachek, Helena Papírníková, Tereza Reichová, Miroslav Štěpánek, Václav Mergl, Jana Ševčíková nebo Miroslav Bambušek.
TZ 2019: Sedmnáctý ročník
STANKOVIČOVA CENA ZA ROK 2018 BUDE UDĚLENA
IN MEMORIAM MILOŠI FIKEJZOVI
Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče „Samozvanci“ v aktuálním složení John Bok, Petr Fischer, Jiří Forejt, Michael Hauser, Vladimír Hendrich, Tomáš Stejskal a Petr Šafařík po sedmnácté uděluje Cenu Andreje Stankoviče. In memoriam ji obdrží Miloš Fikejz za významné rozšiřování prostoru svobody v éře husákovské normalizace. Dvě filmová díla získávají Zvláštní uznání.
Loni poprvé Samozvanci neudělili Hlavní cenu. Kromě několika zvláštních uznání však cítili potřebu zdůraznit důležitost originálního a svobodného vyjadřování i uvažování, tehdy jmenovitě v případě profesora Karla Vachka, který v publikaci Dějiny AMU upřímně, a tedy i kriticky vzpomínal na své kolegy a pedagogy z FAMU. A následně se objevily velmi nebezpečné tendence jej za toto spontánní vzpomínání postihnout na akademické půdě.
Přesvědčení Samozvanců, že rozmanitě manipulativní formy ideologického nazírání ohrožují tvůrčí svobodu nesmírně silně i dnes, přetrvává. I to byl jeden z důvodů, proč letos Cena Andreje „Nikolaje“ Stankoviče náleží hudebnímu a filmovému nadšenci, fotografovi a encyklopedistovi s fenomenální pamětí Miloši Fikejzovi, který svým působením výrazně přispěl k rozšiřování prostoru svobody v šedé éře husákovské normalizace. Odvážně tehdy rozmnožoval a distribuoval knižní i časopisecké samizdaty či Videomagazíny Karla Kyncla a Originální videojournaly Pavla Kačírka. Sám též fotografoval disidenty pro ilegální Lidové noviny, které dále šířil, stejně jako ineditní čtvrtletník Sport a celou řadu tehdy zakazovaných nahrávek folkových zpěváků včetně Karla Kryla. Právě díky Miloši Fikejzovi vyšla u nás ještě před listopadem 1989 vůbec první kniha o filmovém režisérovi Pavlu Juráčkovi.
Miloš Fikejz nebyl žádný disident. Kdyby se však většina lidí z takzvané šedé zóny dokázala chovat alespoň zčásti tak slušně, zvídavě a vstřícně jako on, vzájemné mezilidské porozumění by dnes bylo na podstatně vyšší úrovni.
ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ: ŽÍT MIMO SYSTÉM
První z letošních zvláštních uznání náleží režisérovi Jiřímu Holbovi za silné osobní zaujetí při práci na filmu Feral o písničkáři a disidentovi Charliem Soukupovi. Holba se nesoustředil na minulost, ale na současné názory Charlieho Soukupa, který je v australské buši schopný žít po svém, bez závislosti na establishmentu a co možná nejvíce soběstačně. Právě toto téma snímku, tedy svoboda a nezávislost, je v dnešní mnohostranně oblbující době klíčové.
Druhé uznání náleží tvůrcům dokumentu Můj neznámý vojín. Režisérka Anna Kryvenko a její tým v čele s producentem Michalem Kráčmerem a koproducentkou Veronikou Kührovou autenticky pohlíží na trauma okupace roku 1968 z té „druhé“ strany. Cenná je zejména invenční koláž archivů, minulých i těch budoucích.
O CENĚ ANDREJE STANKOVIČE
Slavnostní společenská událost, v průběhu které převezmou laureáti z rukou Samozvanců Osvědčení o udělení dvou Zvláštních uznání a láhev domácí slivovice „Nikolajka“, se odehraje v úterý 25. června od 19 hodin v kině NFA Ponrepo v Bartolomějské ulici č. 11 v Praze 1.
„Letošní večer bude věnován překladateli Františku Jungwirthovi, který byl rozsahem a hloubkou svých encyklopedických znalostí i ohromnou vstřícností se o ně laskavě podílet určitým Fikejzovým předchůdcem,“ uvádí Vladimír Hendrich, zakládající člen Samozvanců. „Vyhlásíme laureáty, v průběhu večera zahraje a zazpívá Pepa Čečil a zarecitují Michal Matzenauer, John Bok a Zdeněk „Hmyzák“ Novák.“
TZ 2018: Šestnáctý ročník
STANKOVIČOVA CENA ZA ROK 2017 NEBUDE UDĚLENA. SAMOZVANCI ROZDAJÍ TŘI ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ
Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče „Samozvanci“ v aktuálním složení John Bok, Petr Fischer, Martin Fišer, Jiří Forejt, Michael Hauser, Vladimír Hendrich, Tomáš Stejskal a Petr Šafařík poprvé ve své šestnáctileté historii neudělila Cenu Andreje Stankoviče.
Tři tvůrci získali Zvláštní uznání a Samozvanci letos pociťují nutnost postavit se za Karla Vachka.
MEMENTO VE STANKOVIČOVĚ I VACHKOVĚ DUCHU
Perzekuce za názor je vždy nebezpečná. Obzvlášť když nejde o názor politický, ale o pouhou osobní vzpomínku. Režisér Karel Vachek poskytl rozhovor pro knihu Dějiny AMU ve vyprávěních. Svým typickým – a právě Stankovičovi do určité míry podobným – způsobem, v němž se laskavost a velkorysost pojí s upřímností i potřebou sáhnout po ostřejších a ironických slovech, jsou-li oprávněná, vzpomínal na své kolegy a pedagogy z FAMU. Následný pokus postihnout na akademické půdě Vachka za spontánní vzpomínání, navíc pomocí vytrhávání jeho výroků z kontextu, je velmi ostudný a nebezpečný. Nesmí snad filmař a pedagog vzpomínat na své kolegy kriticky, jelikož zesnuli? Nesmí se vyjadřovat k jejich tvorbě jinak než adoračně? Měl by tedy lhát, a tím jim prokázat „úctu“? Samozvanci pokládají za potřebné vyzdvihnout hodnoty originálního a svobodného umění i uvažování, které profesor Vachek zosobňuje. Vachkova – mezinárodně ceněná – tvorba se nemusí každému líbit, jeho názory některým lidem nemusí konvenovat. Avšak snahy učinit z uznávaného pedagoga „personu non grata“ zavánějí tendencemi, které se česká společnost pokouší ze svého myšlení a cítění už přes čtvrt století vymýtit. Nenechme je sílit.
ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ: REFLEXE MINULOSTI
Letos se Samozvanci rozhodli udělit místo Hlavní ceny Zvláštní uznání třem snímkům, které se obracejí do minulosti a vynášejí na světlo zapomenuté osudy, případně aktualizují pozapomenuté filmařské techniky.
Martin Ježek ve filmu HEIDEGGER IN AUSCHWITZ důsledně rozvíjí tradice strukturálního filmu. Lyrika všednodennosti se mísí s děsem holocaustu. Vzniká originální způsob, jak se postavit k nezachytitelnému mementu moderních dějin. Rychlý sled obrazů na hranici vnímání, plných bolesti historie, se střídá s poetickým ohledáváním míst, kde bolest vznikla. Do obrazu vstupuje hudba a zvuk coby démonický, jurodivý i sarkastický komentář k tématu, při jehož vyobrazení docházejí slova. Režisér dává divákům mapu v podobě konceptuální legendy, ta ale nevede k cíli, leč k dalšímu zneklidnění publika.
Martin Řezníček v dokumentárním filmu PŘÍBĚH TŘETÍ LIDSKÉ POCHODNĚ na osudu Evžena Plocka, "třetí lidské pochodně" z roku 1969, zobrazuje souvislosti, které mění stereotypní vnímání pražského jara 1968, a podněcuje k nové reflexi událostí s ním spojených.
Lukáš Janičík v krátkometrážním snímku ÚSTÍ poeticky využívá specifik filmového jazyka, který vychází ze samotné povahy filmové materie a vlastností kamery. Janičík s pomocí klasických kamerových triků a s citem pro barevnou škálu i strukturu tvarů portrétuje ústecký kraj coby krásné i smutné místo a přesvědčuje diváky, že podobně silná estetická adjektiva mají stále platnost. I dnes lze natáčet jen s použitím kamery a filmového pásu. Bez ohledu na mantinely industrie a směnného trhu.
NOMINOVANÉ TITULY: ŠÍLENSTVÍ, NACISMUS, STŘET KULTUR
Přinejmenším pochvalnou zmínku si zaslouží hned několik dalších titulů, které se letos dostaly do užších nominací. Hraný snímek Marty Novákové 8 hlav šílenství zaujal Samozvance originální kombinací různorodých filmařských technik i osobitým spojením krušného osudu ruské básnířky a novinářky Anny Barkovové s ironií a nadhledem. Svět podle Daliborka od Víta Klusáka obsahuje cenné pasáže dotýkající se velmi intenzivně stavu naší dnešní společnosti. Středometrážní film Bo Hai režiséra Dužana Duonga s vypravěčskou lehkostí moderním filmovým jazykem nahlíží soužití Vietnamců a Čechů i mezigenerační vztahy uvnitř vietnamské komunity.
O CENĚ ANDREJE STANKOVIČE
Slavnostní společenská událost, v průběhu které převezmou laureáti z rukou Samozvanců Osvědčení o udělení tří Zvláštních uznání a láhev domácí slivovice „Nikolajka“, se odehraje ve středu 27. června od 20 hodin v kině NFA Ponrepo v Bartolomějské ulici č. 11 v Praze 1.
„Letošní večer bude mít trochu svižnější průběh,“ uvádí Vladimír Hendrich, zakládající člen Samozvanců. „Vyhlásíme laureáty, zahrají a zarecitují naši přátelé (Eva Turnová za doprovodu Tomáše Hradila, Michal Matzenauer, Pepa Čečil a Pepa Janíček za doprovodu Alžběty Trojanové, Michaely Nerudové a Hany Skopcové) a bude následovat diskuse o zpřítomnění odkazu Nikolaje Stankoviče nejmladším generacím – tedy i o tom, co dělat proti neonormalizaci v současné době.“
TZ 2017: Patnáctý ročník
STANKOVIČOVU CENU ZA ROK 2016 ZÍSKAL FILM VÝCHOVA K VÁLCE. UDĚLENA BYLA I TŘI ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ
Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče „Samozvanci“ v aktuálním složení John Bok, Jiří Fiedor, Petr Fischer, Martin Fišer, Jiří Forejt, Michael Hauser, Vladimír Hendrich, Tomáš Stejskal a Petr Šafařík udělila již popatnácté Cenu Andreje Stankoviče – letos za rok 2016. Připadla filmu Adély Komrzý Výchova k válce.
Snímek cenu získal za odvahu, s níž ukazuje komerční i jiné pochybné stránky snahy zavést do českých škol i do celospolečenského myšlení opět branný program. Skrze spontánní situace a filmové obrazy nápaditě zobrazuje silně aktuální nebezpečí spojení vojenských mocipánů a politických šíbrů zleva zprava napříč společensko-politickými spektry. Od všednodenních, drobných projevů násilí a vulgarity jednotlivců až k rádoby státnické hrubosti mnoha dnešních - v jádru tristně ideologických - výchovných programů.
ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ
Vedle Hlavní ceny se Samozvanci rozhodli udělit celkem tři Zvláštní uznání trojici snímků, které vynikají netradiční poetikou i nevšední schopností klást nově odvěké otázky po smyslu umění i života v dnešní společnosti. Květa Přibylová ve filmu Stopy, střepy, kořeny dále rozvíjí svůj autentický přístup k filmovému umění. Přibylová nepřejímá cizí vzory, ale kontinuálně a neústupně buduje vlastní, převážně lyrickou poetiku, která pomocí jemných filmařských prostředků přesto vypovídá jak o věcech duchovních, tak i společenských.
Ondřej Vavrečka v experimentálním snímku De Potentia Dei hravě, ale s důsledností proniká k samotným kořenům filmové i výtvarné avantgardy a přitom se přímo pomocí nejdůležitějšího prvku filmové řeči – montáže – dotýká nadčasových otázek po smyslu umění i problémů ještě obecnější povahy. Včetně těch, které se zabývají hierarchií a mocí.
Andrea Culková ve snímku H*Art On osobitě a s humorem spojuje připomínku Zdenka Rykra, pozoruhodné postavy meziválečného umění a reklamy, s tázáním po smyslu současného umění. A tyto otázky po smyslu umění i života v dnešní době velmi vynalézavě klade.
NOMINOVANÉ TITULY
Přinejmenším pochvalnou zmínku si zaslouží hned několik dalších titulů, které se letos dostaly do užších nominací. Jan Němec i ve svém posledním, posmrtně dokončovaném opusu Vlk z Královských Vinohrad pokračoval v celoživotních estetických a morálních postojích, jež zastával v životě i v umění. Dokumentární esej Martina Ryšavého Slepý Gulliver se ze silně osobní perspektivy pokouší obsáhnout široký geografický i kulturně-duchovní obzor současného Ruska. Petra Nesvačilová v dokumentu Zákon Helena odvážně rozkrývá – nejen investigativně, ale především čistě lidsky – pozadí případu takzvaného Berdychova gangu a zkoumá, kudy vede hranice mezi zločinci a slušnými lidmi. Konečně nový animovaný snímek Ondřeje Švadleny Hlodavci pokračuje v autorově satirickém ohmatávání apokalypticky vyhlížejících světů, které však až nebezpečně připomínají současnou společnost.
A ještě jedna pochvala jen zdánlivě nefilmového charakteru. „V uplynulém roce mě skutečně zasáhla jedna kulturní událost a to je první české vydání stěžejního díla Mikuláše Koperníka O obězích nebeských sfér,“ vyzdvihuje záslužný publikační počin filmař, pedagog a držitel Zvláštního uznání Ceny Andreje Stankoviče za rok 2013 Martin Čihák. „A co to má společného s filmem? Kinematografie vždy propojovala pozemské s nebeským, kdykoli propojovala jen pozemské s pozemským, klesala a sama sebe dusila, proto musíme číst Koperníka a nejen Koperníka,“ dodává.
O CENĚ ANDREJE STANKOVIČE
Slavnostní společenská událost, v průběhu které převezmou laureáti z rukou Samozvanců Osvědčení o udělení ceny, Hlavní cenu – bronzovou plastiku Andreje Stankoviče, kterou vytvořil sochař Michal Blažek, a láhev domácí slivovice „Nikolajka“, se odehraje ve středu 28. června od 20 hodin v kině NFA Ponrepo v Bartolomějské ulici č. 11 v Praze 1.
„Letošní večer bude mít spíše komorní charakter,“ uvádí Vladimír Hendrich, zakládající člen Samozvanců. „Zahraje duo Polanský-Langman. A na „Nikolaje“ Stankoviče zavzpomínají jeho nejbližší přátelé a kamarádi, mj. Eda Kriseová, Helena Wilsonová, Gabriel Gössel, Ivan Havel anebo John Bok. “
TZ 2016: Čtrnáctý ročník
STANKOVIČOVU CENU ZA ROK 2015 ZÍSKALY FILMY „ČESKÁ CESTA“ A „VŠICHNI MAJÍ PRAVDU? KAREL FLOSS A TI DRUZÍ“
Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče „Samozvanci“ v aktuálním složení John Bok, Jiří Fiedor, Petr Fischer, Martin Fišer, Jiří Forejt, Michael Hauser, Vladimír Hendrich, Michal Matzenauer, Tomáš Stejskal a Petr Šafařík udělila již počtrnácté Cenu Andreje Stankoviče – letos za rok 2015. Připadla ex aequo dvěma dílům: filmu Heleny Všetečkové Všichni mají pravdu? Karel Floss a ti druzí a filmovému eseji Martina Kohouta Česká cesta aneb Proč došlo ke kuponové privatizaci? Oba snímky vznikaly shodou okolností velmi dlouho (cca pět let) a na základě množství sebraných materiálů přibližují naši minulost a současnost jeden s anarchickou mnohotvárností a druhý s analytickým vhledem. Kohoutova Česká cesta rozkrývá vznik, paradoxy a stále aktuální následky kuponové privatizace a opus Heleny Všetečkové Všichni mají pravdu? Představuje neobyčejně rozmanitou a neusmířenou reflexi myšlenkového stavu současné české společnosti, jež krouží kolem filosofa Karla Flosse a dalších osobností i „osobností“. V obou filmech zaznívá velké množství hlasů, z nichž mnohé si zasluhují v současné společenské diskuzi větší prostor, nežli doposud měly.
Oficiální zdůvodnění udělení cen je uvedeno v závěru tiskové zprávy.
NOMINOVANÉ TITULY
Existují přinejmenším tři tak či onak pozoruhodné snímky, které Samozvance v období posledního roku zaujaly, i když prakticky úplně unikly pozornosti porotců jak Českých lvů, tak i Cen české filmové kritiky.
Celovečerní debut Jana Těšitele David tematizuje osamělost a vykořeněnost mladého člověka v současném leckdy pramálo empatickém světě v mnoha velmi přesvědčivých sekvencích takřka beze slov, především pomocí invenčního snímání (kamera Marek Dvořák) a minimalistického, leč na české poměry místy i nezvykle fyzického herectví (Patrik Holubář).
Z celovečerních dokumentů dokončených v roce 2015 Samozvanci vyzdvihují zejména tituly Na vodě režiséra Martina Ryšavého a Tlačítka bdělosti od Jana Šípka. První, koncipovaný jako ironicky laděné experimentální road movie, vede svébytnou paralelu mezi plavbou na vratkém plavidle a novodobými postindustriálními poměry zkoušené podkrušnohorské krajiny. Také Šípkův autorský snímek Tlačítka bdělosti dosahuje specificky ztišených meditativních poloh, v jakých dovede vyprávět i uvažovat o vědě i víře a rovněž o tom, že mezi nimi nemusí existovat toliko napětí. Právě subtilní složitost tohoto ohledáváni krajin vědy předvádějí ve filmu příběhy dvou vědců, kteří se každý po svém blíží k hranicím mezi vědou, filosofií, vírou, existencí a přírodou.
O CENĚ ANDREJE STANKOVIČE
Slavnostní společenská událost, v průběhu které převezmou laureáti z rukou Samozvanců Osvědčení o udělení ceny, Hlavní cenu - bronzovou plastiku Andreje Stankoviče, kterou vytvořil sochař Michal Blažek, a láhev domácí slivovice „Nikolajka“, se odehraje ve středu 29. června od 20 hodin v kině NFA Ponrepo v Bartolomějské ulici č. 11 v Praze 1.
„Letos jsme literárně-poetický a hudební program poněkud obměnili,“ uvádí Vladimír Hendrich, zakládající člen Samozvanců. „Vedle Michala Matzenauera a J. H. Krchovského zarecitují své básně také Ivan Martin Havel a John Bok a kromě Pepy Čečila a Josefa „Bobše“ Rösslera zahrají a zazpívají mj. Krystyna Skalická, Jana Jonáková a Pepa Janíček.“
Cena Andreje „Nikolaje“ Stankoviče navazuje na tradici Cen samozvanců, které po tři roky uděloval básník a kritik Andrej Stankovič mimořádnému, avšak mainstreamovými filmovými médii povětšinou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti kinematografie. Tuto cenu od něho získali režiséři Jan Němec, Radim Špaček a Karel Vachek. Po Stankovičově úmrtí v červenci 2001 se na podzim roku 2002 skupina Samozvanců rozhodla na protest proti všeobecné bulvarizaci českého kulturního prostředí v tradici Stankovičových cen pokračovat. V uplynulých letech se laureáty Ceny Andreje „Nikolaje“ Stankoviče stali například Jaromír Kallista, Zuzana Piussi, Karel Vachek, Helena Papírníková, Tereza Reichová, Miroslav Štěpánek, Václav Mergl, Jana Ševčíková nebo Miroslav Bambušek.
Zdůvodnění Ceny Andreje Nikolaje Stankoviče udělené letos za rok 2015
Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče SAMOZVANCI uděluje HLAVNÍ CENU ex aequo snímku Heleny Všetečkové "Všichni mají pravdu? Karel Floss a ti druzí" za to, jak mnohotvárně zachycuje síť vzájemně se proplétajících a zároveň konfliktních myšlenkových fragmentů, jimiž se vyznačuje současná česká společnost, a nesjednoceným, anarchickým stylem vyjadřuje povahu dnešní reality a filmovému eseji Martina Kohouta "Česká cesta aneb Proč došlo ke kuponové privatizaci?" za to, jak analyticky oživuje dobu, jež byla historickou křižovatkou, na které se rozhodovalo o charakteru společenského i morálního života u nás na dlouhá desetiletí dopředu; dílo je rovněž anamnézou dnes často potlačovaných stránek a nevyužitých možností tehdejší doby.
TZ 2015: Třináctý ročník
HLAVNÍ STANKOVIČOVU CENU ZA ROK 2014 ZÍSKAL POVÍDKOVÝ FILM GOTTLAND
PRAHA, 23. 6. 2015
Skupina stoupenců kritických intencí Andreje Stankoviče „Samozvanci“ udělila za rok 2014 Hlavní cenu povídkovému filmu GOTTLAND mladých filmařů Lukáše Kokeše, Petra Hátleho, Viery Čákanyové, Rozálie Kohoutové a Kláry Tasovské.
Byla rovněž udělena Mimořádná cena, a sice Jakubu Wagnerovi za film Rodinné záležitosti / něco z videodeníků.
Cenu za celoživotní tvůrčí přínos Samozvanci udělili kameramanovi a režisérovi Karlu Slachovi.
Dva režiséři letos získali ocenění nazvané Nevšední pochvala: Robin Kvapil za snímek Byt či nebýt z televizního cyklu Nedej se a Tomáš Kudrna za dokumentární film Zatajené dopisy.
Skupina Samozvanců (nyní ve složení John Bok, Jiří Fiedor, Petr Fischer, Martin Fišer, Jiří Forejt, Michael Hauser, Vladimír Hendrich, Michal Matzenauer a Petr Šafařík) letos tuto cenu vyhlásila již potřinácté.
Slavnostní událost, při které laureáti převezmou z rukou Samozvanců Osvědčení o udělení ceny, bronzovou plastiku od sochaře Michala Blažka (Hlavní cena) a láhev domácí slivovice „Nikolajka“, se odehraje v úterý 23. června od 19:30 hodin v kině NFA Ponrepo v Bartolomějské ulici č. 11 na Praze 1.
„Během literárně-poetického, hudebního a filmového pásma zazní verše věnované Andreji Stankovičovi z úst českých básníků a hudebníků Eugena Brikciuse, Johna Boka, Vráti Brabence, J. H. Krchovského, Petra Krále, Petra Placáka a Pavla Zajíčka. Zahrají a zazpívají Vráťa Brabenec, Pepa Čečil, Josef „Bobeš“ Rössler, Krystyna Skalická a přátelé z hudebního souboru Činna. Po skončení oficiální části budou promítnuty ukázky z oceněných filmů. Na závěr je pro účastníky večera připraveno malé občerstvení,“ přibližuje program Vladimír Hendrich, zakládající člen Samozvanců.
TZ 2014: Dvanáctý ročník
Mimořádnou cenu Andreje Nikolaje Stankoviče za rok 2013 získal producent Jaromír Kallista za celoživotní přínos filmu. Za to, jak nezištně, trpělivě a vytrvale pomáhal na svět dílům, která by jinak vznikala jen těžko, a stal se v tuzemských podmínkách i jedním z nejdůležitějších a vpravdě průkopnických hledačů cest k nezávislé produkci. A za to, že ani v době pragmatických ohledů a ryze finančních motivací nerezignoval na umělecké kvality. O tom svědčí také jeho dlouholetá a pečlivá pedagogická práce na Filmové a televizní fakultě AMU.
Dále pak Mimořádné zvláštní uznání obdržel také Tomáš Vorel za ryzost celého jeho dosavadního filmového díla, která je v naší hrané kinematografii hlavního proudu pramálo k vidění. Za sympaticky solitérské a smysluplné pokusy prorážet mainstreamovým filmovým světem a jít neotřele groteskně až k jádru velmi důležitých společenských a mravních problémů, kolem kterých většina úspěšných soudobých filmařů jen utilitárně či opatrně krouží.
Zvláštní uznání bylo uděleno rovněž autorovi knihy „Ponorná řeka kinematografie“ Martinovi Čihákovi (za znovuobjevování světa čistého filmu, který pod proudem komerčních polotovarů a invariantů udržuje původní poselství kinematografického objevu. Čihák připomíná, že filmová hra světla a tmy může i dnes inspirativně chutnat a že i intelektuální radosti mají své smyslové kvality. Jednou z nich je také originální způsob vyjadřování, který oživuje mnohdy velmi unylou produkci „psaní o filmu“. Martin Čihák nepíše o filmu, píše film a filmem) a tvůrcům dokumentárního cyklu Český žurnál (za autorsky svébytné ztvárňování citlivých společenských témat, narušování mainstreamového vnímání světa a šíření kritického ducha. Za to, jak se snaží obohacovat tradiční televizní formáty reportáže dokumentárním vhledem, který do běžného zpravodajsko-komentátorského vysílání vnáší nové perspektivy, jaké tradiční televizní postupy nemohou nabídnout. Také díky Českému žurnálu si čeští diváci konečně zvykají, že dokument neznamená nestrannost, nýbrž že se neobejde bez výrazného subjektivního osobního postoje, který patří ke každému uměleckému gestu a za nějž ručí tvůrce nejen svým dílem) a taktéž Martinovi Řezníčkovi (za jeho velmi zajímavý, důležitý a k realizaci připravený dokumentární projekt „Rudý kovboj“, který již loni připomněl nebezpečný ráz velmocenských špionážních praktik, avšak dodnes - navzdory aktuálnosti zpracovávaného historického tématu - nezískal žádnou oficiální podporu).
TZ 2013: Jedenáctý ročník
STANKOVIČOVU CENU ZÍSKALA REŽISÉRKA, KVŮLI KTERÉ SE LONI V PRAZE DEMONSTROVALO.
Praha, 24. 6. 2013
Režisérka Zuza Piussi, jejíž filmy na Slovensku vyvolávají vášnivé spory a za jeden jí dokonce hrozilo vězení, je letošní vítězkou Ceny Andreje „Nikolaje“ Stankoviče. Získala ji za nejnovější snímek Křehká identita, který hledá kořeny národního uvědomění Slováků, i za celou svou dosavadní dokumentární tvorbu, přesahující svým významem slovenská specifika.
„Dokumentární filmy Zuzky Piussi rozkrývají se vzácnou a příkladnou přímostí podstatu společensko-politických i kulturních zvráceností naší doby. Snímek Křehká identita zkoumá dojemně až děsivě lidský charakter slovenského nacionalismu“, řekl člen poroty – filmový kritik a pedagog FAMU – Vladimír Hendrich.
Film vznikl v česko-slovenské koprodukci společností Ultrafilm a PRODUKCE RADIM PROCHÁZKA. Český producent Radim Procházka tak po loňském vítězství s filmem Karla Vachka Tmář a jeho rod znovu převezme tzv. Cenu samozvanců, jak se Stankovičově ocenění přezdívá.
Vyhlašuje je totiž (letos již pojedenácté) skupina Samozvanci, která sdružuje umělce i filmové kritiky, například básníka a výtvarníka Michala Matzenauera, kritika Petra Fischera či filmaře Jiřího Fiedora.
Byla udělena také dvě Zvláštní uznání. První obdržela distribuční společnosti ARTCAM za dlouhodobě odvážný výběr nekomerčních (zejména zahraničních) významných filmů, které uvádí do českých kin. A druhé patří pořadatelům Mezinárodního filmového festivalu Ostrava Kamera Oko konkrétně za kvalitní dramaturgii programové skladby, která se neřídí měřítky většinového diváckého vkusu, i za to, že navzdory omezeným finančním prostředkům každoročně uvádí nejhodnotnější současné filmy a poté aktivně napomáhá jejich tuzemské distribuci.
Ceny byly předány v pondělí 24. června na slavnostním večeru v pražském kině Ponrepo. Akce se uskutečnila ve spolupráci s Národním filmovým archivem. Finančně letos udělení cen kromě samotných Samozvanců podpořila i mladá filmová produkční společnost Nyla, s. r. o., která se zaměřuje na vývoj a realizaci autorských scénářů; v současné době připravuje na plátna kin adaptaci novely Jaroslava Žváčka "Lístek na cestu z pekla"(Magnesia Litera pro objev roku 2012).
Režisérka Zuza Piussi ve svých autorských společensko-kritických filmech líčí často velmi ironicky současnou společnost a přispívá k odhalování podstatnější a obecnější než jen slovenské či středoevropské chandry ze stavu správy věcí veřejných. Kromě Křehké identity loni uvedla do slovenských kin také film Od Fica do Fica, kde sleduje vývoj na politické scéně po odhalení tzv. skandálu Gorila, ve kterém odposlechy usvědčovaly slovenské politiky z úzké spolupráce s kontroverzními podnikateli; Piussi ukazuje, že problémem nejsou jen politici, korupce atd., ale i sebestřednost, netolerance a vůbec nezralost v řadách těch, kteří se proti gigantickým společenským nešvarům snaží bojovat. Snímek Nemoc tretej moci z roku 2011 zase odhaluje zkorumpovanost slovenské justice; režisérka tu přesvědčivě zobrazuje, jak k soudobému matení myslí a rostoucí deziluzi výrazně přispívá tak důležitá instituce, jakou je justiční systém. Právě kvůli filmu Nemoc tretej moci hrozily Zuze Piussi dva roky vězení a na její podporu se vloni uskutečnila demonstrace před pražským velvyslanectvím Slovenské republiky.
Letos v září vstoupí Křehká identita také do českých kin. Příznačné přitom je, že to bude právě díky péči společnosti Artcam.
Ocenění nese jméno významného filmového kritika a básníka Andreje Stankoviče, od jehož úmrtí letos uplyne dvanáct let. Navazuje na tradici Cen Samozvanců, které autor poslední tři roky svého života uděloval „mimořádnému, leč naší z velké části konformní filmovou kritikou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti kinematografie“.
TZ 2012: Desátý ročník
Nekonvenční Ceny Samozvanců ocenily již podesáté nejlepší filmy; na Hlavní cenu dosáhl Tmář a jeho rod režiséra Karla Vachka
V Praze, 21. června - Skupina stoupenců kritických intencí básníka a kritika Andreje Stankoviče, tzv. Samozvanci, navázala letos opět na jeho kritický odkaz. Ve středu 20. června v prostorách pražského kina Ponrepo již podesáté slavnostně vyhlásila laureáty Ceny Andreje ‚Nikolaje‘ Stankoviče, kterou se pyšní tak či onak inspirativní, leč mainstreamovou kritikou zpravidla přehlížené filmové počiny vytvořené vesměs v minulém roce. Hlavní cena „Animus“ putovala do rukou týmu renomovaného režiséra, pedagoga, básníka a malíře Karla Vachka za filmový román Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid. Dvě Zvláštní uznání obdržely snímky Gorila režisérů Pavla Sličného a Helmuta Kuhla a Mrtvá trať Šimona Špidly. Ceny Andreje ‚Nikolaje‘ Stankoviče in memoriam se dostalo kameramanovi, režisérovi a disidentovi Michalu Hýbkovi (1957 – 2003) za celoživotní svébytné a nezastupitelné aktivity nejen v české a nejen undergroundové kultuře a Mimořádnou cenu A. ‚N.‘ S. získal Miloš Fryš a jeho spolupracovníci v nakladatelství Camera obscura za vydání "Rozhovorů s Josifem Brodským", knihy, jež byla shledána v našem literárním kontextu výjimečná, a současně za další vzácně nekomerční vydavatelské počiny, zahrnující mimo jiné neobyčejně inspirativní publikace o Andreji Tarkovském a Jimu Jarmuschovi. Laureát Hlavní ceny A. ‚N.‘ Stankoviče "Animus" Karel Vachek na Večeru samozvanců 20. června 2012 v kině NFA Ponrepo přijal ocenění svého filmu Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid s tím, že ale on sám po vzoru Andreje Stankoviče udělil současně ještě tři své vlastní Ceny samozvance, tzv. "Animy", studentkám katedry dokumentární tvorby na pražské FAMU za jejich nejnovější filmy: Apoleně Rychlíkové za snímek Hájek na zámku, Petr v podzámčí, Petře Nesvačilové za film Řekni, kde ti Němci jsou a Daniele Matějkové za dokument Zelení.
Vítězný snímek Tmář a jeho rod je v pořadí sedmým počinem jedenasedmdesátiletého filmaře Karla Vachka, jehož tvorba vyniká specifickým humorem a ironií. Filmový román, který se dotýká mimo jiné fyzikální podstaty světa a myšlenky víry v Boha v konfrontaci s náboženstvím, byl skupinou Samozvanců označen za tematicky nejdůležitější a skladebně nejnápaditější a nejzábavnější český snímek roku 2011. Karel Vachek jakožto laureát Hlavní ceny A. ‚N.‘ S. získal bronzovou plastiku Andreje Stankoviče od sochaře Michala Blažka, diplom a lahev domácí slivovice "Nikolajka". Diplom a slivovici obdržel In memoriam také Michal Hýbek, za něhož vše převzala sestra Daniela, a rovněž Miloš Fryš se spolupracovníky z nakladatelství Camera obscura.
Skupina Samozvanci, kterou tvoří osobnosti kulturní scény Jiří Fiedor, Martin Fišer, Petr Fischer, Vladimír Hendrich, Michal Matzenauer, Josef Mlejnek a Petr Šafařík, je pokračovatelem tradičních Cen samozvanců, udělovaných po tři roky básníkem a kritikem Andrejem Stankovičem, a letos je udělila již podesáté. Kromě slavnostního ceremoniálu během večera zazněly verše věnované Andreji Stankovičovi z úst českých básníků Milana Balabána, J. H. Krchovského, Michala Matzenauera, Josefa Mlejnka a Pavla Zajíčka, o hudební zpestření se postarali Pepíček Čečil, Josef Bobeš Rössler a Milan Záviš Smrčka. Současně byly promítnuty ukázky z oceněných filmů.
Tmář a jeho rod má za sebou několik úspěšných festivalových uvedení včetně ceny FNE Visegrad Prix z Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava 2011. Autor diváky prostřednictvím citací z muzikálu Mam´zelle Nitouche symbolicky zavádí do prostředí kláštera, divadla a kasáren. V tomto trojúhelníku zkoumá tenkou hranici mezi skutečnou niternou vírou v Boha a institucionalizovaným náboženstvím. Film se natáčel kromě České republiky také ve Spojených státech, Japonsku, Velké Británii, Bosně a Hercegovině, na Slovensku, v Polsku, v Německu a v Rakousku a vystupují v něm mimo jiné světoznámí záhadologové Erich von Däniken či Raymond Moody.
Karel Vachek do kinematografie vstoupil už na počátku šedesátých let provokativním krátkým snímkem Moravská Hellas o strážnických folklórních slavnostech. Za svůj nejslavnější film, portrét protagonistů Pražského jara Spřízněni volbou (1968), získal v roce 1990 Zlatou kameru na festivalu Berlinale.
Po dvaceti letech vynucené tvůrčí přestávky v období tzv. normalizace se Karel Vachek do kinematografie vrátil v devadesátých letech minulého století, kdy postupně realizoval tetralogii Malý kapitalista, mapující cestu České republiky k demokracii. V Závišovi, knížeti pornofolku z roku 2006, koncipovaném jako filmová přednáška, shrnuje mimo jiné své názory na kinematografii. Retrospektivy jeho tvorby se v posledních letech uskutečnily například ve washingtonské Národní galerii či na MFF Karlovy Vary. Předloni získal na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě Cenu za přínos světové kinematografii.
Více informací o režisérovi a o filmu na www.karelvachek.cz
TZ 2011: Devátý ročník
STANKOVIČOVU CENU LETOS ex aequo ZÍSKALI Tereza Reichová za film „Manuál na výrobu teroristy“ a Martin Kohout za snímek „JUDr. Michal Danišovič“.
PRAHA, 14. 6. 2011
CENU ANDREJE „NIKOLAJE“ STANKOVIČE v roce 2011 obdrželi ex aequo Tereza Reichová za film „Manuál na výrobu teroristy“ a Martin Kohout za snímek „JUDr. Michal Danišovič“.
Oba mladí režiséři – studenti pražské FAMU – osvědčují vynikající cit pro nekonvenčně smysluplné i odvážné ztvárnění trpce aktuálních a společensky ožehavých témat.
Tereza Reichová ve svém investigativně-reflexivním dokumentu o napětí kolem krajně složité a bolestné baskické otázky poukazuje na silné riziko zneužívání boje proti terorismu, kdy se represe může obracet i proti legitimním společenským a politickým snahám. Procesy bezpráví jsou totiž v Navaře někdy spouštěny již pouhým podezřením, že někteří tamější lidé spolupracují s organizací ETA.
Autorka zvolila provokativní koncept, v jehož centru leží jemně nuancovaná analýza aktuálního problému, jakým se stává způsob boje některých evropských států s určitými formami společenského zla. Tereza Reichová rozhodně nestraní politickému násilí. Ve filmu „Manuál na výrobu teroristy“ plasticky zobrazuje, jak potlačovatelské zákroky a praktiky státu společenské problémy nejenže neřeší, ale naopak stupňují. A nejde přitom pouze o problém Španělska, ale tak či onak celé dnešní Evropské unie.
Žačka Karla Vachka Tereza Reichová byla za svůj znamenitý dokument „Kruh“, zobrazující střet přívrženců Dělnické strany s romskou komunitou, nominována na Cenu Andreje Stankoviče již loni.
Martin Kohout podává v první rovině svého dokumentárního filmu portrét někdejšího velitele zásahu na Národní třídě ze 17. listopadu 1989. Nápaditým zobecněním pak režisér tematizuje dnešní spory mezi českými občany o jejich podílu na chodu komunistické diktatury. Výrazně při tom překračuje obvyklé černo-bílé vidění a příkré rozdělování na viníky a hrdiny. Dokument klade otázku, zda více než příslušníci někdejších mocenských struktur nejsou nebezpeční konformisté obratní za každého režimu.
Všichni protagonisté snímku „JUDr. Michal Danišovič“ se lidově řečeno „nádherně odkopávají“, s jakousi až obludně samozřejmou pýchou odkrývají vlastní adaptabilitu na ten či onen režim. Ve filmu jsou jejich výpovědi citlivě a vtipně sestaveny tak, že nastavují zrcadlo přizpůsobivosti dalších účinkujících a jejich prostřednictvím pak i diváků. Díky tomu nás tento žhavě aktuální film s inteligentní empatičností i jemně sarkastickou ironií vybízí, abychom si byli schopní přiznat, jak dojemně směšně až uboze konformně jsme se chovali nejenom kdysi za Husáka, ale leckdy i dnes.
Samozvanci, respektive „stoupenci kritických intencí Andreje Stankoviče“ letos rovněž udělili „Cenu za mimořádný přínos české kinematografii“ Ester Krumbachové in memoriam, neboť byla mimo jiné autorkou vizuálních či scenáristických koncepcí pro více než čtyřicet celovečerních filmů, a tím jejich kvalitu ovlivnila často rozhodujícím způsobem.
Samozvanci dále konstatují, že také snímek „Vražda Ing. Čerta“ – spíše rozpačitě přijatý, ale přesto dodnes inspirativní celovečerní režijní počin – vyzařuje tvůrčí důslednost a jedinečný humor solitérky, jejíž svébytně průkopnické postavení v kontextu české kinematografie volá po spravedlivějším hodnocení. Z invenčních tvůrčích postupů Ester Krumbachové lze čerpat stále.
Pamětní desku Ester Krumbachové a Osvědčení o udělení ceny za mimořádný přínos české kinematografii in memoriam převzal dlouholetý spolupracovník Ester Krumbachové Jaromír Kallista spolu s děkanem FAMU Pavlem Jechem.
Skupina Samozvanci ve složení Jiří Fiedor, Martin Fišer, Zbyněk Hejda, Vladimír Hendrich, Michal Matzenauer, Josef Mlejnek a Petr Šafařík letos ceny udělila již podeváté.
Slavnostní událost, při které ocenění režiséři Tereza Reichová a Martin Kohout převzali z rukou Samozvanců Osvědčení o udělení ceny, bronzovou plastiku od sochaře Michala Blažka, grafiku Andreje Stankoviče od Martina Fišera a láhev domácí slivovice „Nikolajka“, se odehrála 14. června 2011 večer v kině NFA PONREPO v Bartolomějské ulici 11 v Praze 1. Zde byly také promítnuty ukázky z oceněných filmů.
V užší nominaci na Cenu Andreje „Nikolaje“ Stankoviče se letos ocitly další tři tak či onak pozoruhodné filmy:
1) „Počátek a lev“ – hravě poeticky i esejisticky laděné experimentální podobenství Ondřeje Vavrečky o 22 obrazech,
2) dokument Víta Klusáka „Vše pro dobro světa a Nošovic“, jenž se i s pomocí inteligentního humoru ocitá na straně všech, kteří dnes tak či onak prohrávají své boje se soukolím odosobnělých ekonomických a politických zájmů,
3) celovečerní režijní debut Václava Kadrnky „Osmdesát dopisů“, který do našich kin uvádí jedna z mála tuzemských progresivních distribučních společností „Artcam“ v čele s Přemkem Martinkem. Film „Osmdesát dopisů“ je možná vůbec prvním českým hraným snímkem, který nominaci na Cenu Nikolaje Stankoviče kdy získal. Cenu sice nakonec neobdržel mimo jiné i kvůli tomu, že hlavní ocenění si odnesl již z letošního plzeňského Finále, ale téměř všichni Samozvanci se shodli, že jde o jeden z nejlepších hraných filmů, jaký u nás za posledních 21 let vznikl – hlavně díky nesentimentálně pravdivé vizi života determinovaného byrokracií.
V průběhu slavnostního večera uctili přítomní minutou ticha více či méně nedávno zesnulé přátele Jarmilu Bělíkovou, Věru Jirousovou, Olinku Stankovičovou, Prokopa Voskovce a Andreje Stankoviče, od jehož úmrtí uplyne letos 12. července již 10 let. Osobnosti Olinky a Andreje Stankovičových byly připomenuty projekcí šestadvacetiminutového televizního dokumentu Jiřího Fiedora z cyklu „Neznámí hrdinové“. Z audiozáznamu byla přehrána osmiminutová reflexe Andreje Stankoviče na téma „Josef Florian a Stará Říše“. Jde o část rozhovoru, který s Andrejem Stankovičem natočil básník a rozhlasový redaktor Miloš Doležal.
V průběhu literárně-poetického pásma zarecitovali v Ponrepu své verše věnované Andreji a Olince Stankovičovým básníci Milan Balabán, Jaroslav Erik Frič, Ivan Martin Jirous, Jiří H. Krchovský, Michal Matzenauer, Josef Mlejnek, Pavel Zajíček a další. Zahráli Josef Bobeš Rossler, Jaroslav Erik Frič, Milan Záviš Smrčka a Pepíček Čečil.
TZ 2010: Osmý ročník
STANKOVIČOVU CENU ZÍSKALA JANA ŠEVČÍKOVÁ ZA STAROVĚRCE A MIROSLAV BAMBUŠEK ZA JANA HUSA
PRAHA, 30. 6. 2010
CENU ANDREJE „NIKOLAJE“ STANKOVIČE v roce 2010 získává Jana Ševčíková za dokumentární film „Starověrci“ a Miroslav Bambušek za snímek Jan Hus - mše za tři mrtvé muže“.
Skupina Samozvanci ve složení Jiří Fiedor, Martin Fišer, Zbyněk Hejda, Vladimír Hendrich, Michal Matzenauer, Josef Mlejnek a Petr Šafařík letos tuto cenu vyhlásila již poosmé.
Slavnostní událost, při které ocenění režiséři převezmou z rukou Samozvanců Osvědčení o udělení ceny, bronzovou plastiku od sochaře Michala Blažka a láhev domácí slivovice „Nikolajka“, se odehraje 30. června 2010 od 19.15 v kině NFA PONREPO v Bartolomějské ulici 11 v Praze 1. Zde budou rovněž oba oceněné filmy promítnuty.
Večer Samozvanců pak bude pokračovat od 21.00 hodin v Literární kavárně v Řetězové ulici v Praze 1, kde čeští básníci Milan Balabán, Jiří Daníček, Ivan Martin Jirous, J. H. Krchovský, Pavel Zajíček, Michal Matzenauer a Josef Mlejnek přednesou své verše. K poslechu i k tanci zahrají Pepa Čečil, Josef Bobeš Rössler, Vráťa Rohlík Kydlíček, Zdeněk Hmyzák Novák a Radomil Vrhomil Uhlíř. Akci organizují Samozvanci ve spolupráci s Národním filmovým archivem.
Cena Andreje „Nikolaje“ Stankoviče v roce 2010 má dva laureáty.
Obdrží ji Jana Ševčíková za výtvarnou a myšlenkovou svébytnost snímku „Starověrci“ (2001) a Miroslav Bambušek za film „Jan Hus - mše za tři mrtvé muže“ (2009) pro tvůrčí odvahu, s níž je pojato téma krajního společenského protestu.
Do širší nominace na Cenu Andreje „Nikolaje“ Stankoviče se dostaly mimo jiné snímky „Nejenom na nohou, ale i na zadních. (Milan Balabán)“ Violy Ježkové a „Zabíjení po česku“ od Davida Vondráčka.
V užší nominaci se letos ocitly dva filmy, které Cenu nakonec nezískaly, ale které i přesto považujeme za velmi pozoruhodné.
Jednak jde o snímek Ivana Vojnára „Cinematerapie“, který je vzácným příkladem filmu, který se odvažuje k nadužívanému fenoménu reality show přistoupit jinak, než je zvykem, tedy empaticky a bez podbízení se anebo povyšování.
Druhým mimořádně inspirativním snímkem, nominovaným letos na Cenu Andreje „Nikolaje“ Stankoviče, je výborný dokument žačky Karla Vachka Terezy Reichové „Kruh“ o střetu přívrženců Dělnické strany s romskou komunitou – snímek se zabývá mimo jiné hledáním rasistických tendencí v naší společnosti.
Cena Andreje „Nikolaje“ Stankoviče navazuje na tradici Cen Samozvanců, udělovaných po tři roky básníkem a kritikem Andrejem Stankovičem mimořádnému, leč naší z velké části konformní filmovou kritikou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti kinematografie.
V prvním ročníku získal Stankovičovu Cenu Samozvanců režisér Jan Němec za film "Jméno kódu: Rubín", ve druhém ročníku to byl Radim Špaček za snímek "Rychlé pohyby očí". Andrej Stankovič stačil nedlouho před svou smrtí v roce 2001 udělit ještě svou třetí Cenu samozvanců, a to režiséru Karlu Vachkovi za film "Bohemia Docta" (stalo se tak neoficiálně v nemocnici Na Bulovce).
TZ 2009: Sedmý ročník
STANKOVIČOVU CENU ZÍSKAL FILM HELENY PAPÍRNÍKOVÉ-HORÁČKOVÉ „NAŠE JEDINÁ JISTOTA JE, ŽE VŠECHNO DOBŘE DOPADNE“
PRAHA, 30. 6. 2009
CENU ANDREJE „NIKOLAJE“ STANKOVIČE v roce 2009 získala režisérka Helena Papírníková – Horáčková za svůj autorský celovečerní filmový debut „Naše jediná jistota je, že všechno dobře dopadne“. Zvláštní uznání obdržela Redakce aktuální publicistiky ČT za projekt Neznámí hrdinové a In Memoriam byl oceněn fotograf a filmový výtvarník a scenárista Jiří Toman. Skupina Samozvanci ve složení Jiří Fiedor, Martin Fišer, Zbyněk Hejda, Vladimír Hendrich, Michal Matzenauer, Josef Mlejnek a Petr Šafařík letos tuto cenu vyhlásila již posedmé.
Slavnostní událost, při které ocenění tvůrci převezmou z rukou Samozvanců Osvědčení o udělení Ceny Andreje „Nikolaje“ Stankoviče, bronzovou plastiku od sochaře Michala Blažka (či grafiku od Viktora Karlíka) a láhev domácí slivovice „Nikolajka“, se odehraje v úterý 30. června 2009 ve 20.00 hodin v kině NFA PONREPO v Bartolomějské ulici 11 v Praze 1.
Součástí večera bude literární pásmo, kde čeští básníci Milan Balabán, Jiří Daníček, Zbyněk Hejda, Ivan Martin Jirous, Věra Jirousová, Jiří H. Krchovský a Pavel Zajíček přednesou Stankovičovy verše a úryvky z jeho kritických textů. Zahrají Bobeš Rössler a Záviš. Akci organizují Samozvanci ve spolupráci s Národním filmovým archivem.
Tématem celovečerního autorského filmového debutu Heleny Papírníkové-Horáčkové je svobodný lidský život, který v dokumentárním chvalozpěvu představuje několik osobním zaujetím a citovým prožitkem spojených výjevů, v jejichž centru stojí režisérčiny děti a také povahově a názorově vyhranění přátelé a blízcí. Jde o lidi, kteří vždy stáli mimo dobové komerční proudy, přesto však výrazně ovlivňovali a ovlivňují český politický, společenský a kulturní život. Ve filmu je to mj. Karel Schwarzenberg, Dáša Vokatá, Ivan Martin Jirous, John Bok, Jaroslav Erik Frič, Jim Čert či Stanislav Penc, které film svazuje neviditelným poutem, připomínajícím, že člověk nemůže uniknout své době, ale že v ní může žít po svém.
Redakce aktuální publicistiky České televize připravuje už téměř dva roky cyklus Neznámí hrdinové. Půlhodinové medailony představují české osobnosti, které je možné považovat za hrdiny kvůli tomu, co ve svém životě prožily anebo dokázaly, přitom však stále zůstávají větší části veřejnosti neznámé. Jde o legionáře, protifašistické bojovníky, disidenty, vědce, duchovní, básníky, spisovatele, charitativní pracovníky a další. ČT odvysílala již na šedesát těchto filmů, celkem jich je připraveno 72.
Fotograf a filmový výtvarník a scenárista Jiří Toman (1924 – 1972) byl průkopníkem fotografických happeningů u nás a stal se také autorem námětů, scenáristou a výtvarníkem několika animovaných snímků, které právě díky jeho tvůrčímu vkladu vynikají nezaměnitelnou, zvláštně osobitou lehkostí a svěžestí, jež je odlišuje od naší ostatní animované produkce. Nejznámějším z těchto filmů jsou „Ptáci Koháci“, kteří v roce 1966 získali hlavní cenu na MFF v Benátkách. Jiří Toman měl předpoklady vytvořit autorské režijní dílo. Zabránila mu v tom nejenom nemoc, ale i jeho vlastní osobnostní „jinakost“, kterou komunistický režim nemilosrdně „převálcovával“.
V širší nominaci filmů, navrhovaných na Cenu Andreje „Nikolaje“ Stankoviče, letos byly mimo jiné následující snímky: „Gyumri“ od Jany Ševčíkové, „Malupien, Olšový spas“ od Martina Ryšavého, „Pravztahy“ od Veroniky Janečkové, „Sestra“ od Víta Pancíře, „Tenkrát byl Bůh příliš vysoko“ od Zdeňka Všelichy či „Ghetto jménem Baluty“ od Pavla Štingla. V užší nominaci se posléze ocitl film Moniky a Břetislava Rychlíkových “Černá srdce (… zem není gulatá)“ a „Plani di Giardinni Ideali“ od Radka Tůmy.
Cena Andreje „Nikolaje“ Stankoviče navazuje na tradici Cen Samozvanců, udělovaných po tři roky básníkem a kritikem Andrejem Stankovičem mimořádnému, leč naší z velké části konformní filmovou kritikou přehlíženému tvůrčímu počinu v oblasti kinematografie.
V prvním ročníku získal Stankovičovu Cenu Samozvanců režisér Jan Němec za film "Jméno kódu: Rubín", ve druhém ročníku to byl Radim Špaček za snímek "Rychlé pohyby očí". Andrej Stankovič stačil nedlouho před svou smrtí v roce 2001 udělit ještě svou třetí Cenu Samozvanců, a to režiséru Karlu Vachkovi za film "Bohemia Docta" (stalo se tak neoficiálně v nemocnici Na Bulovce).
Na podzim roku 2002 se Skupina Samozvanci, resp. „skupina stoupenců kritických intencí“ Andreje Stankoviče, rozhodla na protest proti všeobecné bulvarizaci českého kulturního prostředí v tradici Stankovičových cen pokračovat.
Kontakt: Vladimír Hendrich, 603 300 381, vladimir.hendrich@seznam.cz
Jiří Fiedor, 602 833 779, jiri.fiedor@goodcom.cz
TZ 2008: Šestý ročník - zpráva nenalezena
TZ 2007: Pátý ročník - zpráva nenalezena
TZ 2006: Čtvrtý ročník - zpráva nenalezena
TZ 2005: Třetí ročník - zpráva nenalezena
TZ 2004: Druhý ročník - zpráva nenalezena
TZ 2003: První ročník - zpráva nenalezena
CENY