současní členové poroty
Narodil se krátce po skončení II. světové války, aby jednou umřel a mezitím prožil svůj život, tak jak ho prožíval a bude snad ještě nějaký čas žít. Od dětství miloval filmy a měl štěstí zhlédnout díla velikánů kinematografie, hlavně druhé poloviny XX. století, což ho nakonec dovedlo k tomu, aby absolvoval přijímací zkoušky na FAMU - s vědomím, že z důvodu svého sociálního a politického původu přijat nebude a být nemůže. Na jeho vřelém vztahu k filmu to nic nezměnilo. V několika snímcích také účinkoval. Je pro něj ctí být jedním ze Samozvanců, společenství jedinců, kteří se rozhodli nést odkaz Nikolaje Stankoviče.
Překladatel, redaktor, příležitostný publicista, v mládí samizdatový básník (pseudonym Albert Kaufmann). Vystudoval „první vlnu“ filmové vědy na FFUK, patnáct let připravoval české titulky k zahraničním filmům v ÚPF, v 90. letech pracoval v ČT v tvůrčí skupině Karla Hynie, po reformě ČT 2002 na volné noze (literární překlady z němčiny). S „Nikolajem“ vypil nejedno pivo na akcích či jen hospodských posezeních okruhu křižovníků a řimsologů.
Někdejší filmový dokumentarista a kurátor výtvarného umění, v současnosti již jen nakladatel, zahradník, začínající včelař a věčný student. V 80. letech organizoval neoficiální hudební festivaly a vydával samizdatové časopisy. Po roce 89 poslanec ČNR, žurnalista v denících Prostor, Lidová demokracie, Lidové noviny, dokumenty pro ČRo 6 a několik desítek dokumentů především pro ČT. Vede nakladatelství Pulchra. Vystudoval obor Sociální a mediální komunikace.
Věnuje se filmu a umění z hlediska politického a filosofického myšlení. Působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd ČR a přednáší na Pedagogické fakultě UK v Praze. Je autorem knih, které se zabývají kritickou teorií (Adornem), současným emancipačním myšlením a kritickou analýzou politiky a kultury, např. Humanismus nestačí (rozhovor se Slavojem Žižkem, 2008), Cesty z postmodernismu (2012), Kapitalismus jako zombie neboli Proč žijeme ve světě přízraků (2012), Kopat do žuly motykou. Rozhovory s Michaelem Hauserem (2014) a knihy Podzim postmodernismu. Publikuje v českých a zahraničních médiích určených širší veřejnosti. Je zakladatelem SOK-Sdružení pro levicovou teorii. V roce 2007 stál u zrodu iniciativy Jsme občané, která vznikla u příležitosti výročí Charty 77, aby upozornila na defekty demokracie v naší zemi. V letech 2014 - 2020 byl členem Rady ČT. Je známý i jako host v diskusních pořadech Vladimíra Hendricha na rozhlasové stanici Vltava na různá filmová témata. Ve Vachkově opusu Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie vystupuje jako jeden z protagonistů díla.
Absolvent filmové a TV specializace na FŽ UK. Poté noční hlídač, čerpač vody, dramaturg kina ČSFÚ Ponrepo, filmový publicista, historik a lektor, autor komponovaných videopořadů, režisér, scenárista, speaker a moderátor pořadů na rozhlasové stanici Vltava. Psal mj. do Světové literatury, Filmu a doby, Záběru, Kina, revue Cinepur, týdeníku A2. Autor pěti knih s převážně filmovou tematikou. V roce 2013 obhájil doktorandskou práci o Andreji Stankovičovi (s odkazy k časopisu "Tvář").
V adolescentním věku propadl kouzlu fotografie jako vášni zděděné po otci a posléze pak obrázkům oživlým. Období amatérského filmu bylo báječné. Přes veškeré škraloupy nasbírané za časů středoškolských, bouřlivě revoltujících, byl na druhý pokus kupodivu přijat na FAMU, na katedru kamery. S koncem studia byl přijat i na katedru dokumentu, kterou ale díky okolnostem již nevystudoval. Následuje angažmá v Laterně Magice a pak působení v hraném, ale především v dokumentárním filmu. S komerční produkcí se rozešel ve zlém a nyní uvažuje, zda nenastal již čas opustit řeholi kameramana a nezačít dělat konečně něco pořádného a lidstvu prospěšného, či cos totálně bláznivého. Kde však již brát tu potřebnou energii? Žel nikomu let neubývá.
Spisovatel, filosof, překladatel a především kritický duch, jenž místo sáhodlouhých úvah raději glosuje. Vystudovaný matematik, který přesáhl do řady jiných oborů. Působil v ČR (MFF UK, Akademie věd), Itálii (CNR), Mexiku (UAEM), Izraeli. Publikuje především v Itálii a v ČR. Patří k okruhu přátel Andreje Stankoviče.
Studoval rok na Pedagogické fakultě UK a čtyři roky na UMPRUM, šest let byl animátorem studia Bratři v triku. Dále pak animátor klasické kreslené animace. Kreslíř a výtvarník na volné noze. 25 let tvoří převážně autorské krátké snímky. Režíroval distribuční celovečerní film Sestra podle předlohy Jáchyma Topola.
Absolvoval Katedru hrané režie FAMU, kde momentálně přednáší. Jako filmový režisér a scenárista je doma v žánru konverzačních komedií. Jeho debut Parádně pokecal byl vybrán do soutěže Fórum nezávislých na MFF KV 2014. O čtyři roky později se opět v programu karlovarského festivalu, tentokrát v soutěži Na východ od Západu, objevil jeho druhý snímek Chata na prodej, s nímž posléze získal výroční Cenu české filmové kritiky za nejlepší scénář. Filmový nadšenec a znalec tuzemské i zahraniční kinematografie.
Autorská filmová režisérka. Vystudovala katedru režie na Filmové a televizní fakultě VŠMU v Bratislavě. V letech 1992 – 2000 spolupracovala s divadlem Stoka. Ve své tvorbě se věnuje problematickým fenoménům slovenské a české společnosti, za dokument Nemoc třetí moci jí hrozily až dva roky vězení a pokuta tři čtvrti milionu korun. Intimněji laděné dokumentaristické portréty reprezentují její snímky Hrdina naší doby či Babička. Dvakrát - v roce 2013 a 2020 - získala Cenu Andreje Stankoviče.
Maturita na Gymnáziu Jana Keplera 1988. Na medicíně přes Několik vět, Národní třídu s praporem na barikádě, promoval v roce 1995. Mezitím se účastnil studentských sešlostí v pražských hospodách, každý den sjížděl peřeje Vltavy a v Barceloně a Atlantě získal olympijskou medaili. V letech 2002-2010 členem rady městské části Praha 6 za ODS, předsedou protidrogové komise, 10 let pracoval na záchranné službě, emergency ÚVN, nyní od 2008 je členem transplantačního týmu v Motole, kde pracuje na klinice kardiochirurgie jako kardioanesteziolog. Od roku 2020 se stal členem sociální komunikace FB, Twitteru a Instagramu se snahou o Tikun Olam - nápravu světa.
Studoval střední zdravotnickou školu, obor sociální činnost. Po škole neochoten dále institucionálně studovat se živil různými zaměstnáními, kde komponoval nesmyslné součástky a vyráběl především zmetky ve fabrikách. Časem našel zaměstnání, které ho bavilo, a to prodávání nejznámějších návykových látek, čaje a kávy. Jelikož práce byla možná jen brigádně, vrátil se ke škole, aby za něj platila sociální a zdravotní pojištění. Začal studovat Filmová studia na FF UK, velmi pasivně. Ničeho v životě nedosáhl a ani to neplánuje.
CENY